LUCIE VAŇÁČKOVÁ

Jsem externí mezzosopranistka.

Zpívám přibližně od chvíle, kdy jsem se narodila, ale studovat zpěv jsem začala relativně pozdě. Ve třetí třídě na základní škole v pěveckém sboru paní učitelka usoudila, že nejsem normální, a poslala mě, ať se zpívání věnuji sólově.

Nejvíc ze všeho miluji naše soustředění. Jednou jsme večer zkoušeli v kostele v Netíně, při zajišťování vhodného osvětlení jsme omylem spustili umíráček. Zvonil hodinu a ani nám to nepřipadalo moc divné. Vtipných historek máme asi tak milion, ale tato je prozatím nepřekonatelná.

Ani nevím, co mohu považovat za svůj největší úspěch ve zpěvu. Dělá mě šťastnou to, jak soupeřím sama se sebou. Moje paní učitelka mi jednou řekla: "Když jdeš zpívat lidem, musí to být pokaždé lepší a lepší." Každý koncert je pro mě novým úspěchem a zároveň výzvou, aby byl lepší než ten předchozí.

Největším úspěchem mimo můj obor je asi to, že jsem na 24hodinovém cyklomaratonu ujela 255 km. A že jsem napsala ročníkovou práci z chemie.

Kromě zpěvu dělám spoustu věcí, ale žádnou ne pořádně. Velmi ráda si občas zahraji na klavír, na kytaru, nebo si zafidlám na housle (ideálně, když mě nikdo neslyší). Hodně píšu, ale jsem nejradši, když to nikdo nečte. A v létě mě najdete nejspíše na cyklomaratonu, na metalovém festivalu nebo v kroji na hodech.