Jihočeské Souflé-putování

Účastníci expedice

... a částečně také divadelníci:

Tomáš Pavčík, Katka Machancová, Adriana Buráňová, Klára Melišíková, Broněk Šmid, Ondra Julíček, Natálie Tomečková, Honza Mareš

Program všech dnů byl vesměs podobný - koupací, hrací ...téměř prázdninový. Pokud by se naše aktivity shrnuly do dvou slov - "hraní" a "koupání", člověk se v podstatě v popisu celých devíti dnů nemůže netrefit.

Náš výlet ale lze popsat i podrobněji:

sobota 17. 6.

Ráno se kolem deváté hodiny sjíždíme u školy. Asi půl hodiny před odjezdem zjišťujeme, že třetí zpěvačka z jiné školy, která s námi měla jet, je nemocná, takže s ní nemůžeme počítat a odjíždíme tedy v sestavě o jednoho člověka menší, než bylo původně v plánu. Rovnou za nosem směr Deštná.

Přijíždíme do Deštné, mírně se zabydlujeme na místní faře, která se má na jednu noc stát naším útočištěm a zkoušíme některé skladby s hostem našeho souboru - Stáňou.

Večer jdeme na úžasné představení Kabaret Neruda, které se koná na nedaleké Červené Lhotě v zámeckém divadle, nebo spíše divadýlku, které má asi čtyři, nebo pět řad. Také tu potkáváme naši velmi oblíbenou průvodkyni Bětku, kterou známe z loňských prázdnin.

Poté jdeme na krátkou procházku kolem rybníka a nakonec se po mírných komplikacích (tj. ztrátě Haničky) všichni scházíme u auta a odjíždíme zpět směr Deštná.

neděle 18. 6.

Po flétnovém budíčku, snídani a drobném úklidu fary odjíždíme do Jindřichova Hradce. Tam si dáváme všechny nástroje na aklimatizování do kostela a pak pokračujeme na prohlídku zámku, který je v interiérech skoro celý vyzdobený květinami. Místy tady taky trochu zpíváme. Poté se rozcházíme, sháníme jídlo a fotíme.

Scházíme se zase v kostele, zkoušíme a přicházejí za námi dvě malé flétnistky z místní ZUŠ - Alice a Adéla.

Účast na koncertě není zrovna hojná, ale i s tímto faktem se nějak srovnáváme. Na druhou stranu máme možnost užít si příjemnou akustiku. Díky tomuto koncertu nám navíc Radek dluží dvě čokolády (jako odčinění zapomenutí not ke dvěma skladbám).

Naše posádka se doplňuje o dalšího člena - Sixta Boloma.

Večer odjíždíme do našeho nového domova - na skautskou základnu ve Zlaté Koruně. Někteří jsou mírně vyděšení, ale později nám základna docela přiroste k srdci.

A poprvé se koupeme v nedaleké hasičské nádrži.

pondělí 19. 6.

Tradiční flétnový budíček. Vydáváme se po křížové cestě na Křížovou horu, která se tyčí nad Český Krumlovem. Do kaple se ale podívat nemůžeme, protože je zavřeno.

Potom jedeme do Chvalšin. Zpíváme, hrajeme, i na varhany. Objevujeme starou rozbitou klarinu a řadu starých not. Krátce se procházíme po městečku a jedeme zpět na "naši" skautskou základnu.

Večer se nedaleko Zlaté Koruny v Rájově díváme na film Všechna jitra světa u Zemanových (kteří se taky podíleli na přípravě našich jihočeských koncertů). Film byl moc zajímavý a měl krásnou hudbu, akorát u něj několik Souflíků tak trochu usnulo...

úterý 20. 6.

Podnikáme výlet na zříceninu hradu Dívčí kámen, cestou se osvěžujeme v potoce (tzn. téměř všichni se vzájemně postříkáme tak, že jsme celí úplně mokří). A na hrad jdeme všichni takhle mokří a někteří bosí. Díky Peti se dozvíme něco o Dívčím kameni a taky se seznámíme s pověstí o kýchajícím skřítkovi...

Odpoledne hrajeme a zpíváme v poutním kostele v Kájově, kde nás před tím provádí jedna ze dvou místních sester.

středa 21. 6.

Jedeme do turisty velmi oblíbeného města - Českého Krumlova. Filip H. až na místě zjišťuje, že nemá boty - další čokoláda pro Souflé. Absolvujeme prohlídku františkánského kláštera, ve kterém budeme odpoledne hrát, a poté se rozejdeme do města.

Cestou někteří z nás pořádně zmoknou, zatímco někteří se octnou v obchodě se suvenýry, kde si prozíravě nakoupí deštníky.

Zmoklá část však zmokne ještě o něco víc vlastní vinou, protože se navzájem postříká vodou z kašny a z mokrých keřů v zámecké zahradě. Nakonec se tato část Souflé schová před dalším deštěm v části kláštera, kde je interaktivní expozice a zabaví se hraním loutkového divadla (nejobdivovanější loutkou byl jednoznačně několikahlavý drak).

Koncert se sice vcelku povede, ale zpěvačka Lucka se necítí dobře, špatně se jí zpívá a plánuje následující den odjezd domů.

čtvrtek 22. 6.

Ráno Filip H. a Lucka V. odjíždí s Filipovou maminkou do Brna. Filip si jede zahrát na koncert s Czech Virtuosi a ochořelá Lucka jede domů. Tradiční oblíbená budíčková melodie proto pro ostatní zazní výjimečně až v devět hodin. Odjíždíme do Římova, kde naši "pouť" po křížové cestě zahajujeme koupáním v Malši.

Procházíme asi půlku křížové cesty a zastavujeme se v místní restauraci na oběd.

Přijíždí naši spolužáci divadelníci i se svým režisérem Tomášem Pavčíkem a v ambitech poutního areálu hrají nonverbální představení Oživlé sochy.

Poté máme ještě původně neplánovaný krátký neformální koncert v kostele.

Večer, ve snaze pohostit i divadelníky, plánované pečené brambory v troubě spíše uvaříme, ale nakonec díky malému alchymistickému zázraku vše napravíme. Speciální "dresing", pracovně taktéž nazývaný "matlačka" (tajná receptura základu tohoto kulinářského zázraku sestává ze smíchání bílého jogurtu, tvarohu a smetany) se povede mírně přesolit, ale nakonec všichni vypadají vcelku spokojeně. Toliko tedy ve zkratce o gastronomii Souflé.

pátek 23. 6.

Po malém nákupu se vyrážíme koupat k rybníku u Ktiše. Cestou se ještě zastavujeme v Kuklově, kde se chceme podívat na zdejší pozůstatky kostela a kláštera.

Pak pokračujeme ke Ktiši k rybníku, tam to ale nevypadá příliš přívětivě, protože tam zrovna probíhají přípravy na závody modelů lodí, přesto se však nenápadně vykoupeme.

Odpoledne se vrací Filip H. z Brna a my se vydáváme do Velešína. Zdejší pan farář nám vysvětluje význam některých symbolů při liturgii.

Zatímco my jsme ve Velešíně, naši spolužáci divadelníci jsou v Českém Krumlově, kde hrají svoje představení.

Chystáme se na koncert a Julča zjišťuje, že nemůže zpívat. Snažíme se nahradit všechny vokální skladby čímkoli instrumentálním, což je ještě částečně okořeněno faktem, že Hanička u sebe nemá všechny noty. Nakonec dohromady 45 minut dlouhý program dáme, ale sobotní pouť a nedělní první novodobé provedení mše Antonína Borového jsou značně ohrožené.

sobota 24. 6.

Den Malé zlatokorunské poutě. Julča naštěstí zpívat může. Jdeme na prohlídku kláštera ve Zlaté Koruně, ale zdá se, že z výkladu nejsme příliš nadšení my ani sama slečna průvodkyně. Opět se koupeme ve Vltavě a pak jdeme na přednášku Markéty Králové o Antonínovi Borovém a Malé zlatokorunské pouti.

Poté následuje procesí.

A poté divadlo.

A nakonec náš koncert.

A úplně nakonec prohlídka varhan.

Pak se odebíráme na večeři do nedalekého Rájova a celý den někteří z nás ještě zakončí pro změnu koupáním ve Vltavě.

neděle 25. 6.

Mši Antonína Borového nakonec nehrajeme, a tak v kostele proběhne obvyklá mše podle zavedených pořádků. A my si pospíme téměř do desíti, než jsme probuzeni nemilosrdným zvukem melodie flétnového budíčku. Uklízíme základnu a přitom zjišťujeme, že jsme před několika dny zapomněli celý plech brambor v troubě...

Plánujeme, že se po cestě ještě někde vykoupeme, z čehož nakonec sejde, protože kvůli hledání klíčů od jednoho pokoje získáme hodinové zpoždění. Pokoj se nám podaří odemknout jiným klíčem, ale hledané klíče stejně nenacházíme, a tak odjíždíme. Jaké je naše překvapení, když se klíče objeví v jedné tašce s jídlem při zastávce na benzince někde před Pelhřimovem. Sníme meloun, pojmenovaný z nějakého zcela neznámého důvodu Chvojí a vydáváme se směrem Holasice, kde vyložíme varhany a vyrážíme do Brna. A tam naše hudební expedice končí na stejném místě, jako před devíti dny začala.