Barok bez paruk v Mnichově Hradišti

17.07.2017

První ze dvou prázdninových Souflé-akcí - Letní dílna s Michalem Pospíšilem v Mnichově Hradišti.

Účastníci dílny:

Michal Pospíšil - vedoucí dílny, zvaný též "náčelník", který umí hrát patrně úplně na všechno, zpívat v jakékoli výšce a kdykoli vytáhnout nějakou informaci z encyklopedie, kterou má v hlavě

Mojmír Poláček - Souflévedoucí, flétnista 

Pavlína Marcínová - violoncellistka, která si naše sympatie získala kromě svého hraní taky tím, že nám několikrát přinesla buchty a jednou palačinky

Kristýna Rumlová - flétnistka s neskutečnou pamětí

Olga Stará - zpěv

Lenka Ulvrová - zpěv

Hanička Drtílková - především flétnistka, ale taky fagotistka a zpěvačka

Filip Jandek - flétnista

Peťa Mattušová - houslistka

Lucka Krajčírovičová - houslistka

Nella Mazáčová - violoncellistka

Filip Hrubýcembalista a hráč na varhanní pozitiv

Julie-Anna Levínská - zpěvačka

Náš program byl podobný jako v jižních Čechách - hrací, zpívací a koupací. Téměř celý týden jsme nacvičovali písničky ze zpěvníku "Majales to jest Máj a Les aneb Malá Letní Muzika" a taky baletti našeho oblíbence Johanna Heinricha Schmelzera. Velkým zážitkem bylo zpívání kánonu z pentle, které spočívá v tom, že první člověk začne zpívat z not napsaných na stužce, kterou rozmotává a posílá dál svým spoluzpěvákům.

A mezitím jsme se koupali v Jizeře, chodili na náměstí nakoupit jídlo, hráli jsme na Julčino nikó a snědli jsme meloun - pojmenovaný Chvojí II.

Jednou jsme se byli podívat u Klokočky - kaple sv. Prokopa a sv. Stapina, vedle které je studánka s vodou, která má údajně zázračné účinky. Všichni jsme se vzájemně postříkali, takže zázraků bude asi hodně. Kromě toho, že se v Haniččině botě jako drobný žertík ocitl slimák, se tam však už nic zásadního nestalo.

Taky jsme byli na prohlídce zámku, kde jsme byli zprvu slečnou průvodkyní vyhodnocení jako extrémně tichá skupina, to však následně asi přehodnotila v dalších pokojích při našem neovladatelném záchvatu smíchu.

Zahráli jsme si v kostele sv. Anny nedaleko zámku, ale jen chvíli, protože jsme zjistili, že tamější akustika není úplně optimální pro naše hraní (to jsme ještě netušili, co nás čeká na Humprechtu), na zpívání to bylo ale o něco lepší. Taky jsme se byli podívat na dravce a sovy paní sokolnice, kteří byli hned vedle "naší" saly terreny.

V sobotu jsme se začínali balit, když vtom přišla zpráva od Michala z Prahy, že se mu pokazilo auto. Naše plánovaná večerní cesta do Ostružna byla trochu ohrožená. Na Humprechtu jsme byli všichni (kromě Michala) překvapení akustikou horního sálu, kde jsme měli hrát a zpívat první část programu, ale nakonec to dopadlo vcelku dobře. Další části už jsme hráli ve spodním sále. Na konci koncertu jsme ještě zpívali z pentle a potom už jsme se balili a užívali si pohostinnosti paní kastelánky a průvodců.

Nakonec jsme do Ostružna přecejen odjeli. V krbu jsme si na bývalé faře opekli špekáčky, hráli jsme na harmonium a zpívali německou hymnu speciálně přetvořenou pro příležitost návštěvy rakousko-uherského císaře v Ostružně. V neděli jsme nebyli výjimečně vzbuzeni flétnou (i když to nakonec taky), ale bečením ovcí, už někdy před sedmou. Ráno jsme se potom mazlili s jednou ovcí, která byla jako jediná ochotná nechat se od nás drbat a hladit a vyplašeně před námi neutekla jako všechny ostatní (resp. ne hned, později však taky ano). Dopoledne jsme hráli na mši Mši Alberika Mazáka a kolem oběda už jsme se začali odebírat zpátky do Brna.