JULIE-ANNA LEVÍNSKÁ

V Souflé jsem externí pěvkyně - sopranistka.

Jak jsem se dostala ke zpěvu... Začínala jsem v šesti letech hrou na violoncello a zobcovou flétnu, chodila jsem do sboru. Často jsem si jen tak broukala a prozpěvovala a spousta lidí mi říkala, že jsem prý moc dobrá a měla bych zkusit zpěv studovat. Tak jsem to zkusila a chytila se. Zpívám od devíti a dělá mi to větší a větší radost.

Hudba je pro mě nesmírně důležitá, tak nějak ji vnímám i jako náboženství, životní styl. Inspiruje mě, pomáhá mi tvořit taky v nehudebních oblastech a překonávat různé životní překážky. Cítím v ní svou jistotu - bude tu pro mě tak dlouho, jako já pro ni.

Co pro mě znamená škola... Křížkovský znamená v mém životě hodně, těch osm let tady mi dalo něco jedinečného, co bych jinde nenašla. V době mého nástupu na vyšší gymnázium se celá škola vešla do jedné třídy a všichni se znali. Trávívala jsem tu spoustu času, celé dny od rána do večera, víkendy, svátky, prázdniny... Nejkrásnější bylo období, kdy jsme zažehnali hrozbu stěhování se z Komína a starou budovu Gymum jsme si společně opravovali. Cítila jsem se doma.

Chci se v hudbě celý život vzdělávat a rozvíjet, cestovat po světě a inspirovat se hudbami jiných kultur, zkoušet nové nástroje a techniky... Rozhodně se jí hodlám věnovat profesionálně. Nevím, jestli budu zpívat v divadle, koncertovat, a nebo muzicírovat dočista jinak. Uvidím, kam mě vítr zanese.

Zpěv je mi bližší než ostatní hudební nástroje, a to nejen fyzicky. Ovládnout ho zamená ovládout sebe sama. Navíc si ho nosím pořád s sebou a můžu si kdykoli a kdekoli zazpívat cokoli mě napadne. Škoda jen, že ne vícehlasně.

Krom zpěvu hraji na klavír a pokouším se proniknout do tajů hry na japonské koto a čínské erhu. Moc mě zajímá orientální hudba, zejména dálného východu, ale taky tradiční lidové hudby různých národů na Zemi. Mimo muziku mě přitahují jazyky, etnografie, rostliny a příroda, nezimní hory, psaní, čtení a filmy.