FILIP HRUBÝ

V Souflé působím především jako cembalista, varhaník a dirigent s přezdívkami "Pan Nejlepší" či "Maestro di cappella", snad proto, že občas před začátkem skladby něco mávnu rukou a čirou náhodou u toho sedím čelem k souboru.

K cembalu jsem se dostal tak, že mělo značný podíl na mé výchově - jako malé dítě mě prarodiče uspávali Bachovými Braniborskými koncerty, ve kterých má onen nádherný historický klávesový nástroj nemalou roli. Definitivní rozhodnutí jsem učinil ve svých jedenácti letech na koncertě B. M. Willi, kde mě cembalo poprvé okouzlilo na živo, a tak jsem o pár let později k nástroji poprvé zasedl.

Bez hudby bych nedokázal žít, přijde mi pro život stejně podstatná jako spánek, jídlo, či káva. V budoucnu bych se muzice chtěl věnovat jako své hlavní kariéře, v ideálním případě se zaměřením na starou hudbu a dirigování.

Cembalo pro mě jednoznačně vyniká svojí nesrovnatelnou intimitou (člověk je neustále ve velmi osobním, blízkém vztahu s klávesami) a přitom také brilantní, křišťálovou, křupavou barvou (jak je tomu hlavně u italských nástrojů). Varhany či varhanní pozitiv doplňují cembalo svým čistým, majestátním, často dominujícím zvukem.

Za svůj největší úspěch považuji recitál barokních sonát a fantazii s Vilémem Veverkou v prosinci 2016, byl pro mě skvělou příležitostí zahrát si se světovým umělcem a proniknout hlouběji jak do světa profesionálního, tak hlavně do tajů barokní hudby.

Kromě muziky se nejradši věnuji cestování, čtení a občasnému plavání.